Akta X
Stanování u hřbitova
Nejspíš nám to neuvěříte, ale přísáhám na cokoliv, že se to stalo. Bylo to minulou sobotu. S kámoškou jsme se rozhodli, že půjdeme stanovat kousek od hřbitova, abychom zjistily, která je větší ,, sralbotka´´. Když se začalo stmívat, tak se u hřbitova udělala šílená mlha. Nikde jinde nebyla! Terča v tý mlze zahlídla světlo, ale já jsem nic neviděla a tak jsem si myslela, že se mě snaží zastrašit. pak jsem ale ze hřbitova uslyšela divné zvuky, jakoby tam někdo začal kopat rýčem, ale to už jsme raději vzaly nohy na ramena. Druhý den k nám přišla babička a já ji všechno o včerejšku řekla. Ona nám začala vyprávět, že na tom hřbitově žil hrozně zlý hrobník, který z ničeho nic zmizel a že kope hrob těm, kdo mu naruší jeho spánek! Teď jsme rády, že jsme tam nezůstaly o pár hodin déle, jinak bychom se už asi nevrátily
Tajemné klepání
Ten den bylo takové horko, že se člověku nechtělo dělat nic jiného, než v chládku odpočívat. Já byla v zadním pokoji naší chalupy a sestra s babičkou vařily společně oběd. Po chvilce za mnou ségra, ani nevím proč, přišla. Povídaly jsem si, když v tom se ozvalo bouchání na hlavní dveře. Divné je, že jsme to slyšely, protože dveře jsou na druhém konci domu. Řekly jsme si, že je to asi sousedka, která si měla přijít pro spadaná jablka. Ségra šla zpátky do kuchyně o něco dříve než já. Když jsem tam pak došla, zarazily mě jejich ustrašené výrazy!,, Co se stalo?´´ zeptala jsem se. A babička mi řekla, že jakmile uslyšela klepání, řekla dále, ale nikdo nepřišel a tak šla otevřít. Za dveřmi ale nikdo nebyl! A zajímavé je, že to neslyšel děda, který seděl u dveří jen mi tři! Asi se s námi přišel rozloučit nějaký zemřelý...
Strašák
Nikdy jsem nevěřila na magii, ale po tomto příběhu jsem věřit začala.Jeden večer jeli moji rodiče na oslavu a já zůstala doma sama.Zavolala jsem kámošce, ať mě příjde navštívit a vezme s sebou nějaký horor.Vložila jsem CD do DVD přehrávače a těšily jsme se na zajímavou podívanou.Po půl hodině se najednou začal zhoršovat obraz, ale z ničeho nic vypadl proud.Začaly jsme křičet a raději jsme vyběhly ven.Utíkaly jsme na mé oblíbené místo, na pole.Vydýchaly jsme se a já si všimla, že uprostřed pole je strašák.Nikdy jsem si ho tam nevšimla! Myslely jsme, že jsou všechny hrůzy za námi, ale z ničeho nic se strašák začal pohybovat!Blížil se k nám a tak jsme začaly křičet a utíkat.Strašák nás neustále pronásledoval.Bylo to k zbláznění!Ráno jsme se probudily v našich postelích a vedle nás seděli rodiče.Začali nám vysvětlovat, že nás viděli křičet a utíkat, ale nevěděli proč?Pak jsem zjistila, že v obyváku žádné CD s hororem nebylo a na poli strašák taky ne!Kam vše zmizelo?Vše se stalo 6.6.2006.Možná je odpověď zde...
Mrtvola v rybníce
Jednou, když jsem byla s kamarádkou na skautském táboře, tak jsme se šly vykoupat do nedalekého rybníčku. To jsme neměly dělat! Bylo ráno a nad rybníčkem byla mlha. Celý tábor ještě spal. Po dřevěných schůdcích jsem se pomalu osmělovala, protože voda byla velmi studená. Ale kamarádka tam pomalu skočila šipku! Vynořila se ale jen mávající ruka! Ihned mi došlo, že se něco děje. Doplavala jsem k ní co nejrychleji, ale nebyla tam! Čekala jsem a nakonec jsem utíkala do tábora. Všichni už byly vzhůru, ale nevěřili mi a tak jsem běžela zpátky. Kamarádka Natálie seděla na břehu a strašně se třásla. Hned sem se jí zeptala, co se stalo. Řekla, že jí něco stáhlo dolů a hned, když jí to pustilo, tak rychle plavala ke břehu. Rozhodla jsem, že večer půjdu rybník prozkoumat, ale sama! Přišla jsem tam a docela se bála. 10 minut jsem seděla na břehu a najednou se z rybníka začala vynořovat mrtvola nějakého muže! Strašně jsem se lekla a utekla, ale nikomu jsem nic neřekla! Od té doby jsme už s kamarádkou na ten tábor nejely! Vůbec nevíme, co to bylo, ale dost nás to poznamenalo na celý život! Natálie má dodnes hrůzu z rybníků!
Hrůzná noc
Jednou jsem spala u své kamarádky. Její rodiče byli u známých na nějaké oslavě a my jsme se dívaly na film na videu. Bylo asi 23:30 a my jsme zaslechli hlasitý výkřik! Nejdřív jsme se hrozně bály a zalezly pod peřinu, ale když byl náš strach menší, tak jsme se rozhodly jít podívat na chodbu, jestli třeba někdo nespadl ze schodů. Moje kamarádka totiž bydlí v bytovce. Vyšly jsme na chodbu, ale nebylo nic vidět. Kvůli tomu nás znova přepadl strach a my utíkaly pod peřinu, co nám nohy stačily. Tam jsme potom usnuly a ani nevěděly, kdy se vrátili rodiče. Za týden mi kamarádka ve škole řekla, že jedna její sousedka se tu noc, co sem u ní spala, oběsila.